Jak Michal Krčmář vzpomíná na TKP
Vloženo 4.3.3013
Baletní panorama Pavla Juráše (8) Rozhovor s Jaroslavem Slavickým pro http://operaplus.cz/baletni-panorama-pavla-jurase-8/
Michal Krčmář, Principal Dancer of Finnish National Ballet v Helsinkách na TK Praha vzpomíná:
„Jsem moc rád, že mohu říct něco o TKP a o mém studiu. Dnes, s odstupem času vnímám osm let na TKP jako takový křest ohněm, co mě udělal silnějším a připravil na drsný svět baletu. Když jsem náhodou v ČR, tak se do školy rád vracím alespoň na krátkou návštěvu. S mnoha mými pedagogy udržuji kontakt dodnes. Respektuji je, jelikož mi předali kousek ze sebe a ten kousek z nich je se mnou po každé, když jsem na jevišti. Za doby mých studií jsem měl díky škole mnoho příležitostí reprezentovat ČR a hlavně TKP v mnoha zemích po celém světě při různých příležitostech, jako byly festivaly, soutěže, nebo například slavnostní večer pro kambodžského krále v Phnom Phenu. Měl jsem možnost poznat mnoho předních osobností a choreografů a také mít tu čest s nimi pracovat. Studium bylo často dost tvrdé a už nikdy bych to nechtěl zažít, ale přineslo to své ovoce. Být studentem na TKP není procházka růžovou zahradou a rozhodně to není pro slabé povahy. Je to dost velká fyzická dřina, avšak v mém případě to někdy bylo těžší spíše po té psychické stránce, ale co je dnes jednoduché??? Každý student má jiné předpoklady a od začátku studia to někteří pedagogové dávají dost najevo, takže to pro ty méně talentované je velké břemeno, které v mnoha případech dokáží proměnit ve svůj prospěch pílí a pracovitostí. Myslím si, že díky této konkurenci, ke které jsou děti postaveny velice brzy, dospívají rychleji.
Já vzpomínám na školu moc rád, protože ze mě udělala všestranného tanečníka a to také díky vysoké úrovni výuky lidových tanců. Tím se moc škol tohoto tipu na světě chlubit nemůže. Už na škole jsem také poznal, co to znamená závist, tvrdá práce nebo kolegiální práce. TKP je odlišná škola ve všech ohledech, proto je v ní tolik výjimečných lidi a mnoho výjimečných studentů ji opo
uští jako dospělí lidé, kteří vědí přesně, co chtějí. Tvrdím tedy, že v mém případě to byl křest ohněm se šťastným k
oncem, ale ne vždy tomu tak je. Zůstal jsem na škole o rok déle, to znamená celkem devět let. Byl jsem sólistou Bohemia baletu souboru TKP a bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí, co jsem udělal. Ředitel Jaroslav Slavický mě ve svém volném čase hodně naučil. Díky kontaktům školy v mnoha divadlech, jsem mohl také hostovat ve Státní opeře Praha, hned první rok po škole a tančit skvělé role. Škola mi dala vše, co dnes umím a naučila mě být nezávislým.“
